Recenze: Nike SB P-Rod 10 X

Cobe reklamu uzavírá slovy: „Welcome to the club,“  protože mít u Nike 10 bot se svým jménem se podařilo snad jen těmhle dvěma (ne snad, že bych to nějak sledoval).

Co je ovšem podstatný – v tý reklamě poslední P-Rodovka nebyla vidět. Takže si říkám, že desítka bude nějaká totální bomba. V myšlenkách se vracím k prvním P-Rodům. Pamatujete? Bílý s černým swooshem z éry Nothing but the truth.

Já sem teda nikdy na noze žádný P-Rody neměl, ale vnímal jsem je vždycky jako boty narvaný technologií až „po střechu“. Koneckonců byl to P-Rod, kdo představil skaterům Lunarlon a další kosmický nesmysly.

O to větší bylo moje zklamání, když jsem viděl první fotky.  Jako já vím, že ani Paul už není nejmladší a nechce asi furt nosit „pseudo basketový“ boty a jde po něčem usedlejším. Ale tak stejně, kdyby na tomhle bylo napsaný Janoski 2, asi bych se ani nedivil…

Jako vždy se potvrdilo, že mi ty první dojmy moc nejdou. Protože vlastně všechno bylo jinak, než jsem čekal. Takže jsem to pojal ve smyslu vyvracení klišé o P-Rod modelech, které jsem si v hlavě za ta léta vykonstruoval:

• P-Rody jsou tvrdý a musí se vyšlápnout, než v nich můžeš skejtovat.

Možná to tak platilo dřív, protože když jsem si vzal kdysi do ruky na shopu nějaký P-Rod 7(?), tu botu jsem ani neohnul. Zatímco P-Rod X nabídne poměrně tenkej a ohebnej cupsole, kterej ale pořád drží výhodu oproti vulkánu – nabízí super oporu nohy. To je hned první věc, která mě napadla – jestli má smysl dělat takovouhle botu, když už Nike má Janoskiho.

Má to smysl! P-Rod X nabídne jen o něco míň boardfeelu než klasickej Janoski, ale kompenzuje to lepší ochranou nohy, což důchodci jako já rozhodně ocení.

• Ta prošívaná špička je úplnej nesmysl, to hned rozdrbu!

To se kupodivu taky nestalo. Mně osobně už teda jako one-piece-toecap modely hrozně nudí, ale na druhou stranu, co chceš funkčnějšího? Takže jakkoli z designového hlediska vítám návrat prošívaných špiček jako svěží vítr do designu skate bot, z hlediska funkcionality týhle konstrukci věřím pramálo.

Prostě šev = místo, kde se bota dřív nebo pozdějš pod tlakem gripu roztrhne. Netoliko u P-Rod desítek! Vlastně moc nevím, jak to inženýři v Nike vymysleli, ale prostě jsem ten šev prodřel a furt to drží. Asi je to tím, že ten semišový panel je vyvedený až nahoru k prvním tkaničkám…nevím. Ale drží to.

• Tyhle skejtový „pseudo-lakýrky“ nebývají moc pohodlný.

Další chyba lávky. Já osobně mám rád, když mám na achilovce nějaký polštářek, který mě dělí od patní výztuhy. Protože jinak první vycházka končí rozedřenou patou a další dny se nesou ve znamení používání náplastí.

P-Rod X je minimalistická bota, která ale nerezignovala na komfort narozdíl od mnoha jednoduchých bot. Není třeba chodit moc daleko a opět zmínit Janoskiho. Ta bota mně prostě nesedí – nenarvu tam svůj vysokej nárt, rozedřu si patu a když mě klepne skejt přes prsty, sednu si do rohu a zbytek skejtování usedavě pláču. Nic z těchle Janoskiho „nedostatků“ (někdo to má jako daň za boardfeel), sem u desítkových Rodriguezů neshledal.

• Nemá to Lunarlon ani bublinu, ani jinej nesmysl. Dopady budou bolet.

P-Rod 10 má integrovanej Zoom Air přímo v patě. Což je vlastně ta úplně nejlepší varianta: ve srování s tlustou vložkou má bota lepší stabilitu a naopak s botama, který bubliny vystavují na odiv je tahle životnost nesrovnatelně vyšší. A přitom se to tváří, jakože tam není vůbec nic.

A právě tahle poslední věta vystihuje dokonale poslední promodel P-Rod X: tváří se, jako by neuměl do pěti napočítat a jednalo se o úplně jednoduchou hloupou a tuctovou cvičku, ale pod kapotou týhle boty je chytře ukryto hodně hodin přemýšlení. Nakonec jsme se s P-Rodama dost skamarádili, takže poklona panu Rodriguezovi za tenhle kousek.